Jiří Vysoký

podnikatel

bývalý vedoucí pionýrské skupiny

Přeji právě proto všem dnešním dětem, aby i pro ně byl jednou Pionýr tím, na co budou v dospělosti rádi vzpomínat.


Pionýrem jsem celý svůj život

Od dětských let jsem chodil do Pionýra. Nevím, jestli jsem měl „kliku“, nebo to bylo normální, ale já v té době 70. – 80. let to měl bez nějakého politického přesvědčování. Tak nějak to patřilo k tehdejšímu dětskému životu možná proto, že jiný výběr nebyl.

Jsem z učitelské rodiny a moji rodiče se věnovali práci s dětmi i mimo školu. Protože byli pionýry, Pionýr mě provází celý můj dosavadní život. Vzpomínky na pravidelné středeční schůzky v oddíle se zaměřením na brannou činnost, nácviky spousty dovedností v přírodě, tělocvičně, klubovně, atd. Bezva parta kluků i holek, kdy jsme se setkávali nejen při pravidelné činnosti během roku, ale i na letních táborech po mnoho let.

A to vše bez televize, telefonů a jiných elektronických radovánek. Naopak, lesní činnosti v odkazu „indiánských předků“ a zvládání jejich dovedností vždy naplňovali moji klukovskou duši. K tomu pocity, že se učím a umím něco jiného, že musím vyjít s kamarády, že musím překonat strach být pár dnů bez rodičů, že se nemusím při pobytu v lese denně mýt a taky to jde, že zabalím sám tornu a ujdu s ní 10, 15, 20km, zmoknu a usuším se, odřu si nohy na puchýře a musím dojít, říznu se pilou a nožem do ruky a musím „přežít“, naučím se zapálit oheň v lese i při dešti, sedím v partě u ohně a koukám na hvězdnou oblohu, jdu na noční přepad druhého tábora a mám strach ze tmy a abych nezabloudil, chodím na WC do kadiboudy v lese, podílím se na táborových službách, myji se celý měsíc v potoce a řece bez teplé vody, musím přežít tábor, který celý proprší v délce 28 dnů pod stanem, a další… a další… a další… dodnes mám spoustu krásných vzpomínek na prožité dětství díky mým rodičům pionýrům a Pionýru.

Díky době, která nebyla „elektronická“, jsem zažil dětství takové, jaké už moje mladší děti nezažijí… tak to má asi každá generace. Skončilo dětství a začala střední škola. Co jsem se naučil v Pionýru, učil jsem jako pionýr děti při další práci v Pionýru. Skvělá parta instruktorů a vedoucích mých vrstevníků, celoroční práce s oddílem, skvělé děti, úžasná práce objevování radosti v dětských očích při zvládnutí lesních dovedností, vymýšlení ještě zajímavějších programů, společně trávená léta při práci s dětmi, přesvědčování starších vedoucích, že to dělají blbě (samozřejmě blbě…), strávené víkendy při budování táborové základny v horách a lesích, poznávání dětských duší a snaha vysvětlit jim, že dané slovo se musí držet, že musím pomáhat mladším a slabším, že musím jít příkladem, nebát se mluvit pravdu… a tak dále…

Pak nastala další etapa v životě Pionýra… Další škola, hlavní vedoucí na táboře, organizování táborů, organizování celoroční činnosti dětí, organizování závodů, vylepšování činnosti práce s dětmi, hledání nových cest práce s dětskou duší, eliminování vlivu společenských změn na práci Pionýra, spolupráce s kamarády skauty, obhajování minulé dobré práce s dětmi, čím dál složitější práce s novými instruktory. Ale děti zůstávají v základu stejné, dětská duše je kouzelná a osvěžující i při všech těch životních „trampotách“.

Dnes mám několik prosperujících firem, vše, co jsem do nich vložil, energii, zápal, umění přizpůsobit se, stmelovat a vést lidi v týmové práci, vypořádávat se s problémy, neházet flintu do žita, hledat nová řešení… to vše má svůj základ – moji rodiče a Pionýr.

Pionýrem jsem celý svůj život, pionýrem (pioneerem) budu vždy ve své duši. A co dnes vím zcela jistě, že jediná investice která má v životě smysl a rozhodně se vyplatí, je investice do dětí a do práce s nimi. Bez ohledu na organizaci. Já „investoval“ svůj čas do Pionýra. Jsem na to hrdý a děkuji za Pionýra svým rodičům.