Víte, že?

Ideály Pionýra, jež jsou základní osnovou naší výchovné práce, vycházejí z tradičních evropských hodnot a pravidel chování. Jejich cílem je vychovat slušné a aktivní občany, lidi vnímavé a ohleduplné k bezprostřednímu i širšímu okolí.

3. Proč děti chodí do oddílu

Co nabízíme kromě programu

Už zde byla zmínka o podpoře dobré atmosféry v oddíle, získávání dětí, o nabídkovém lunaparku. Většina z nás pečlivě zvažuje čím zaplnit schůzku, co vymyslet, jaký program připravit. V záplavě her, soutěží, hromadění provázků, šátků, míčů a píšťalek můžeme někdy zapomenout, že sama náplň schůzky je jen obalem, slupkou, formou, která je vidět navenek. Co se děje uvnitř? Co způsobí, že jsou členové oddílu spokojeni nebo nespokojeni? Proč děti příště přijdou znovu?

Mezi hlavní motivy práce v oddílu bude patřit u dětí (a v mnoha případech i u instruktorů) hlavně toto:

  • osobní vazby děti se potkávají se svými kamarády, přátelí se s jinými členy oddílu. Samy jsou přijímány a vytvářejí trvalejší vztahy. Mají společnou historii;

  • vzory – zejména mezi staršími členy oddílu (instruktory a vedoucími) děti nacházejí vzory, své ideály, které napodobují. Někdy si to obě strany ani samy neuvědomují. Asi všichni jsme byli svědkem platonického obdivování. Především v době dospívaní nás naše vzory mohou ovlivnit zásadním způsobem;

  • zájmy – stmelujícím rysem skupiny dětí bývá také společný zájem, společně sdílená činnost. Zajímá-li nás rybaření, budou se nám lépe navazovat vztahy s rybáři, se kterými můžeme mít podobné zážitky i  náměty pro hovory;

  • osobní potřeby – vzpomeňme teorii ze systému vzdělávání v Pionýru. Připomeňme lidské potřeby, jejichž uspokojování je nutné k vytvoření pocitu spokojenosti: potřeba bezpečí, uznání, akceptace okolím, sounáležitosti apod. Program schůzky může být sebeúžasnější, přesto se dítě nebude cítit dobře, jestliže bude stále poslední v soutěžích, ostatní se mu budou posmívat, nebo vedoucí bude jeho snahu zesměšňovat. Do běžného turistického oddílu budou často patřit děti, které nemusejí mít dispozice pro výborné výkony ve školních nebo zájmových činnostech. Přesto stejně jako ostatní potřebují pocit, že jsou přijímány takové, jaké jsou, že někdo oceňuje jejich byť malé zásluhy.

Trochu více o potřebách

Pocit bezpečí souvisí jednak s fyzickým bezpečím (v oddíle dítěti nikdo neubližuje, v případě ohrožení jej někdo ochrání apod.), jednak s bezpečím psychickým. Stav psychického bezpečí zahrnuje pro dítě jasné, přehledné vztahy, srozumitelně formulovaná pravidla, stabilní požadavky. To, co platí jednou, mělo by platit i příště a pro všechny.

Vypadá to jednoduše, ale udržovat zmíněné podmínky dlouhodobě je dost náročné. Mnohdy mnohem náročnější než příprava jednotlivých akcí. Bez nich ale nevybudujeme fungující oddíl, v němž se členové cítí dobře.

Je zřejmé, že v uspokojování potřeb jedince bude hrát významnou roli vzájemný vztah skupiny dětí a jejího konkrétního člena. Dítě v oddíle (a jiných prostředích) zaujímá určité pozice a přijímá určité role. Pozice se odvíjejí od jeho oblíbenostiosobní moci. Přitom platí, že oblíbený jedinec nemusí mít na oddíl vždy největší vliv (například při rozhodování). Oblíbenost se může pohybovat od popularity až po pozici outsidera. (Pro přemýšlivého vedoucího budou výchovnou výzvou právě děti stojící na těchto protipólech. Zasluhují největší pozornost.)

Ale i dvě stejně oblíbené děti mohou být oddílem vnímány velmi rozdílně. Mohou přijímat různé role, plnit očekávání v závislosti na cílech oddílu. Mezi vrstevníky se spontánně projeví dobrý organizátor, mluvčí, zastánce slabších, ale i  věčně nespokojený rejpal, šašek nebo tichý pracant a  podobně. Každý je pro ostatní nějak prospěšný (pobaví, pomůže, rozhodne, zařídí, najde nedostatky, zaznamená, zajistí…). Naplňuje tím svou roli, podílí se na fungování celku.

Pomocné otázky:

Zamýšlíš se někdy nad jednotlivými členy vlastního oddílu?

Dokážeš rozlišit a popsat, čím jsou přínosem, jak se projevují, jak jsou vnímáni ostatními?

Reflexe

Děti jsou ze školy zvyklé na známkování. Ačkoli tato forma hodnocení není ideální, je pro děti srozumitelná. Zaznamenejte si pečlivě jednotlivé bloky delšího úseku programu (motivované schůzky či ještě víkendové akce). V závěru pak můžete děti požádat, aby tyto části oznámkovaly – jako ve škole. Jedničkou nejlepší kusy programu, pětkou ty, které je nebavily. Někdo z dětí či instruktorů by pak měl určit průměrné známky. Doporučujeme také udělat si čas na povídání o tom, proč byly které bloky do programu zařazeny. Určitě byste neměli podlehnout pouhému populismu a vytvářet jen onen už dvakrát zmíněný lunapark.

Žebříček oblíbenosti

Jednu z cest jak poskytnout dětem šanci ovlivnit hodnocení oddílové akce (výpravy, tábor apod.) je možno nazvat jednoduše diváckým hlasováním. Úkolem dětí je připravit pomyslný žebříček. Může znít kupříkladu takto: Sestavte pořadí účastníků výpravy tak, jak si myslíte, že by mělo dopadnout podle vás. Zamyslete se nejen nad výkony, které kdo podával, ale i nad tím, jak kdo hrál fér, dodržoval pravidla, jak komu pomáhal, jak se k vám celkově choval. Pokud je účastníků více, můžeme se omezit na nejlepší trojici (kdo by měl být na stupních vítězů), na pětici či na desítku. Pozor – toto omezení přece jen trochu ovlivňuje výsledek.

Podobně pak můžeme vyjádřit celkové hodnocení. Doporučujeme však z hodnocení vyloučit vedoucí (tj. dospělé osoby) – jejich zahrnutí může výsledek výrazně zkreslit.

Z hodnocení můžeme vyjmout třeba i instruktory. Pak se opravdu dozvíme mnoho o vazbách uvnitř oddílu. Pokud naopak instruktoři obsadí přední místa, pak jde zřejmě o lidi na svém místě – dokáží žít v symbióze uvnitř oddílového organismu.

Náměty k zamyšlení

Dokážete ohodnotit, který zájem u jednotlivých členů oddílu převládá? Připravte jednoduchou tabulku, ve které odhodnotíte, co jednotliví členové v oddílu hledají (výčet věcí, které budete ke jménům přiřazovat, je opět ve spodní části tabulky – můžete ale přidat i další):

Jméno:

Co hledá:

 

 

 

 

 

 

 

 

kamarády

vzory

zájmy

zajímavé informace

bezpečí

uznání

akceptaci (přijetí)

sounáležitost…

Jak se takové potřeby jednotlivců vyvíjejí v čase? Co očekáváte ve zcela nově se tvořícím oddílu? K čemu vám tyto informace budou? Dokážete podle nich upravit oddílový program? Opět zde vyvstává otázka, jaká reakce je populismem a jaká reakce je naopak vyhověním nějakým potřebám. Dokážete již nyní odhadnout, které z dětí by se mohlo stát vašim spolupracovníkem při přípravě dalších aktivit?

Upozornit také musíme na různé efekty, které se sice na první pohled mohou zdát fajn, ale časem by se mohly vymstít. Kupříkladu u soutěživých her zpravidla vítězí takové týmy, v jejichž čele stojí dobrý organizátor. Jeho oblíbenost však může být velmi dočasná – jen ve vypjaté situaci, protože třeba jinak nebude umět se svými kolegy komunikovat jinak než systémem povelů. Naopak třeba kolektivní oblíbenci se mohou při hrách na čas jevit jako nedůslední a nešikovní. Zamyslete se třeba i nad tím, jaké typy osobností mají tendence ujímat se jednotlivých rolí.

Uvádíme zde dvě osvědčené hry:

Ruce, nohy

Hráče rozdělíme na stejně početné skupiny. Vedoucí hry zavolá, kolika končetinami se může tým dotýkat podlahy (země). Úkolem je splnit toto zadání v co nejkratším čase. Kupříkladu může jít o pět nohou a jednu ruku. Hrajeme např. 10 kol, pak vyhodnotíme.

Obdobná hra pro starší děti

Členové týmu mají na zádech a na hrudi připevněno písmeno na kartě. Jejich úkolem pak je sestavit v co nejkratším čase daný nápis (např. VODA). Písmena ještě můžeme doplnit o háčky a čárky.

Pro vedoucího jsou tyto hry cenné tím, že při nich může pozorovat, jaké role začnou členové oddílu hrát.

Pomocné otázky:

Chovají se všichni účastníci hry stejně?

Jaké role zaujímají jednotliví členové:

– kdo chrlí nápady?

– kdo činnost řídí?

– kdo se raději podřizuje pokynům?

– kdo je často v opozici?

– kdo vytváří dobrou náladu?

– kdo má potíže se zapojením do hry?

– kdo moc nemluví?