(Ne)skuteční majitelé

Zákonodárci opět zamíchali kartami a tentokrát v oblasti veřejných rejstříků: známe obchodní, spolkové, nadační apod. Nově ovšem máme „rejstřík/nerejstřík“ neveřejný, který se dotýká nejenom Pionýra jako celku, ale každé pionýrské skupiny i krajských organizací. Nám přinese papírování navíc. Takže o co vlastně jde?

Obrazek

Novelizované zákony (č. 253/2008 Sb. – o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a z.č. 304/2013 Sb. – o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob) jsou cíleny k tomu, aby u subjektů bylo na první pohled zřejmé, komu fakticky patří. V praxi to totiž někdy vypadá tak, že v ČR fungující „eseróčko“, patří společnosti anglické, která patří společnosti panamské a ta patří společnosti v Seychelské republice a její „jednatel“ bydlí na Novém Zélandě. Prostě zašmodrchanec, ve kterém není vůbec jasné, komu vlastně patří. Uvedený příklad, který jsem si nevymyslel, je kupodivu ještě poměrně jednoduchý, existují řetězce a propletence zahrnující desítky a někdy i stovky společností a jejich nepřehlednost je využívána k různým nekalostem – počínaje praním špinavých peněz a konče ovlivňováním burzovních cen a někdy i celých odvětví ekonomiky. Tak bojovníci proti tomuto druhu kriminality dumali, až formulovali jediný možný závěr: na konci každého řetězce přece musí být fyzická konkrétní osoba (nebo osoby), která vše ovládá – skutečný majitel. Začaly být přijímány příslušné zákony. Společně s tím, bylo třeba i vymezit, na jaké právnické osoby budou dopadat – tedy které budou muset odhalit skutečného majitele, a protože jako součást těchto sítí byly odhaleny i falešné nadace a podobné subjekty, tak právní úprava dopadla prakticky na všechny – tedy i na spolky. Komu ale patří spolek či spolek pobočný? Spolek přece nepatří nikomu, de facto sám sobě, a pokud popustíme uzdu právní fantazie, tak všem členům. Zákonodárce to vyřešil šalamounsky a pomohl si tzv. právními domněnkami: u našeho spolku se za skutečného majitele považuje osoba, která má více než 25 % hlasovacích práv nebo která má být příjemcem alespoň 25 % ze spolkem rozdělovaných prostředků, a pokud ji nelze takto určit, tak je to člen statutárního orgánu a basta. Protože prvé dva případy nepřipadají v úvahu, zbývají nám statutární orgány. A tak jako skutečný majitel pionýrské skupiny bude evidován její vedoucí☺, u krajské organizace předseda☺☺ a u pionýra předseda Pionýra ☺☺☺.

Technicky to bylo uskutečněno tak, že byla zřízena „Evidence“ údajů o skutečném majiteli právnických osob zapsaných do veřejného rejstříku (tedy i spolků a pobočných spolků) a evidovaného svěřenského fondu. Zajímavostí je, že evidence není veřejným rejstříkem (veřejnost do ní nemůže nahlížet, jako např. do obchodního rejstříku), ovšem je informačním systémem veřejné správy – to logicky vyplývá z potřeby, na základě které vznikla. Fakticky to pro nás znamená, že každý statutární orgán každého pobočného spolku a spolku jako celku, bude evidován jako skutečný majitel spolku – to budeme muset na opět novém formuláři nechat zapsat – a při každé změně bude následovat nový návrh – tedy na zápis nového skutečného majitele. Rozhodně to ale neznamená, že by se pionýrská skupina stala skutečným vlastnictvím vedoucího, krajská organizace či Pionýr majetkem příslušného předsedy. Logicky si tedy nemohou činit nárok na majetek pobočného spolku či Pionýra vedoucí, případně jeho/její manžel nebo manželka ani dědicové apod. Tuto „evidenci“ je třeba brát jako prevenci (nebo nutné zlo – jak se komu líbí) – svého druhu daň z předcházení a odhalování finanční kriminality, se kterou nemáme nic společného, ale zákon platí stejně pro všechny, tedy i pro náš spolek. Shrnuto: nic se nemění, jen budeme podávat více návrhů adresovaných Městskému soudu v Praze.

Jedná se o zavedení právní úpravy EU do právního řádu ČR podle Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849, o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu.

4. 12. 2018, Michal Pokorný